Prague Food Festival – dojmy chuťové i obrazové

Hned úvodem na rovinu sděluji, že se nebudu stavět do role food kritika, těch povolaných i samozvaných bude určitě dost a dost. Nebudu kritizovat, nebudu se snažit hledat mouchy, naopak tento svátek jídla jsem si přišel užít a hned tak něco mi to nezkazí! Letos jsem navštívil už 3. ročník. Zkušenosti přibývají, už se dá i srovnávat. V roce 2009 to bylo ještě na nábřeží a mezi Karlovým a Mánesovým mostem nás převážely lodičky. To jsem byl naštěstí v neděli – dva dni před tím lilo. Přímo na místě jsem si zakoupil lístek bez čekání. V roce 2010 se PFF odehrál v Jižních zahradách Pražského hradu,  šel jsem v sobotu a málem jsem se tam vůbec nedostal, jaké byly dlouhatánské fronty. Letos jsem šel už pátek s předplacenou vstupenkou. PFF se tentokrát přesunul do Královské zahrady Pražského hradu. Všechna dosavadní místa měla supr atmosféru, ale díky exkluzivitě prostorů i svá omezení. Ráno to sice nevypadalo, ale kolem jedné odpoledne už vykukovalo sluníčko a já navigován letošní (i loňskou) spoluhodovníčkou Editou se neomylně blížil k vchodu A, kde jsme byli bez čekání vpuštěni do areálu. A pak už jsme jen ochutnávali, okukovali, fotili, popíjeli, debatovali a znova ochutnávali, až kým jsme nespotřebovali všechny „Grandy“. A protože jsme jich měli letos jednou tolik co loni, trvalo to skoro 5 hodin. Neodradil nás ani lehký deštík o páté, ani málo stolečků, ani absence míst na sezení, ani fronty u některých stánků. Naopak, měli jsme velkou radost z překonání sama sebe.  Edita, že snědla hlemýždě a já (v školních letech nenáviděné) plíčky na smetaně. Obojí bylo upraveno tak, že stačilo překonat počáteční psychickou bariéru, pak už jsme se nutit nemuseli. Odcházeli jsme s plným, ale nepřecpaným bříškem a s několika novými typy a inspiracemi a …vo tom to je!

Co konkrétně jsme viděli a chutnali, najdete okomentované ve fotogalerii. Pro srovnání jsem přidal i fotogalerii z roku 2010 a 2009.

PFF 2011 . …………. …………. PFF 2010 .  .  . . . . . …….. .  .  . PFF 2009

V úvodu jsem se zapověděl, že nebudu kritizovat. Komu by snad vadil můj nekritický přístup, může si na vyváženou přečíst, dle mého názoru dobře míněn, kritičtější postoj z „druhého břehu“ volně navazujícího na Jižní svah.

Některé komenty k fotkám jsem pro přehlednost poněkud zkrátil. Proto zde ještě uvádím nezkrácenou verzi:

Budha-Bar: Grilovaný bůček, marinovaný v česneku a limetkách s karamelovým glazé a salátem - jemně kyselkavý salát z kořenové zeleniny ke glazovanému bůčku dobře zapadl. Kupodivu si to nežádalo ani žádnou další přílohu. Bezva Bašta!

The Augustine, Monastery: Dušená hovězí líčka ve svatotomášském pivu s bramborovou kaší – pro jemné jazýčky. Konzistence povázek v líčku hezky želatinová. Bezva Bašta!

Corinthia Towers, Rickshaw: Rickshaw Furai Maki – v křupavé tempuře smažené lososové maki s tamago, podávané s mořskými řasami, nakládaným zázvorem, sojovou omáčkou a wasabi majonézou – kontrast jemného maki a výrazných příloh. Řasy měly výbornou jemně křupavou konzistenci.

Lokál: Plíčky na smetaně + HK – diametrálně odlišné od nepoživatelných ze školní kuchyně. Dík za překonání averze!

Aromi a La Finestra: Tradiční rybí pánev ve stylu Marche – v omáčce trochu moc oleje a soli, oliheň moc gumová. Mírné zklamání!

Kobe: Grilovaný vysoký roštěnec Kobe a svíčková Jižní Amerika, smržová omáčka, pečené mini brambory s jarní cibulkou a kukuřičný klas – na můj vkus maso moc propečené a v omáčce byl pepř až moc výrazný. Možná i díky vysokému očekávání (hovězí Kobe je prostě pojem) mírné zklamání!

Kenwood: Chřestový krém s lanýži a kapkou olivového oleje s estragonem – lanýžová chuť celkem výrazná, chřest v pozadí, přesto to i s tím estragonem hezky hrálo dohromady. Bezva Bašta!

Kenwood: Ručně dělané plněné ravioly – těstíčko fajné, náplň z ricotty, parmazánu, mortadelly a nevím čeho ještě výborná a to platí i o jednoduché rajské omáčce. Bezva Bašta!

Francouzská rest. Art Nouveau: Dušení šneci v červeném víně na francouzský způsob – šneci v celé své „kráse“, ale jemní a omáčka výborná.

Bistro Florentýna: Kachní paštika s mandlemi a vinným rosolem – jemná chuť i vůně a ten vinný rosol to tak obohatil, že mi ani nechyběl toust, po kterém jsem se původně sháněl. Bezva Bašta!

Napsat komentář