Holanská trouba – test

Sehnat v Česku opravdový Dutch Oven (holandská trouba), asi nejslavnější hrnec Severní Ameriky, není vůbec snadné. V obchodě s domácími potřebami na něj nenatrefíte a na českém internetu jsem ho pod tímto názvem našel jen jako příslušenství k jednomu americkému grilu a ten byl na můj vkus příliš malý. Dovozu ze zahraničí jsem se chtěl vyhnout kvůli poněkud vyšší váze a s tím pádem vysokému poštovnému. Už jsem to chtěl vzdát, když mě napadlo hledat i pod názvem litinový kotlík. I pod tímto názvem jsem ho málem nevygooglil – byl až na třetí straně, ale pak už to šlo rychle. V pátek odpoledne jsem ho objednal a v pondělí mi PPL-ka zvonila s balíkem u dveří.

První co mě zarazilo, byla hmotnost 13 kg. Je to s velkým odstupem nejtěžší nádobí, které se mi objevilo v kuchyni. Jenom poklice má bezmála 4,9 kilo! Na nádobu o celkovém objemu 12 l je to fakt dost a jasně to vypovídá o síle stěn této litinové nádoby. Ta síla je (jak si ukážeme dále) pro dobré vlastnosti nepostradatelná. Prakticky využitelný objem je podle mého tak maximálně do 8 l, kdy zbývá k hornímu okraji ještě 35 mm. Když tam dáte 10 l, tak k hornímu okraji zbývá jen 15 mm, a to se mi už zdá fakt málo.  Průměr poklice je 375 mm, venkovní průměr samotné nádoby je v nejširším místě 420 mm, výška nádoby je 137 mm a celková výška i s poklicí je 198 mm. Vnitřní průměr nádoby je nahoře 350 mm, u dna cca 310 mm a vnitřní výška je 130 mm. Takže co se týče hmotnosti i rozměrů žádný drobek a na čundr stopem si ho určitě nevezmete (na Divokém západě ji kdysi převáželi ve vozech a většinou byla jedna holandská trouba na 12 strávníků). Tato verze je bez integrovaných nožiček, což mi přijde univerzálnější, protože je bez problému použitelná i na normální sporák. Dokonce se (i když jen tak tak) vešla i do standardní (60 cm) elektrické trouby.

Po úvodním ošetření, které spočívá v důkladném omytí, vysušení, natření tenkou vrstvou tuku a vypálení v troubě (víc o ošetřování litinového nádobí si povíme v dalším pokračování) jsem ze všeho nejdřív chtěl vyzkoušet jak se v ní peče. Jako test jsem zvolil upečení chleba a to z toho důvodu, že upéct dobrý chléb v běžné domácí troubě není až tak jednoduché. Pro správné vytvoření křupavé kůrčičky a nadýchané vláčné střídky je potřeba mít v troubě správnou vlhkost a to se dosahuje v domácích podmínkách dost blbě (hrnek s vodou nepomáhá a rozprášit dostatek vody do rozpálené trouby a přitom nezpůsobit žádnou nehodu také není jednoduché).  Zvolil jsem verzi dlouho kynutého těsta (12 + 2 hodiny) a vzhledem k velikosti trouby se těsto vypracovalo z 2 kg mouky. Po dlouhém kynutí je těsto poměrně řídké a největší problém je ho překulit do rozpálené trouby (nahřívala se v elektrické troubě nastavené na 230°C půl hodiny). I když to byl víc jak 3 kilogramový kus těsta, po překulení v holandské troubě to byla jen taková nižší placka. Holandskou troubu jsem zavřel poklopem a nechal na 230°C v rozpálené troubě 35 minut, pak jsem sundal poklop a nechal v troubě dalších 15 minut při 230 °C a nakonec jsem troubu vypnul a chléb v ní nechal ještě cca 20 minut. Po vyndání holandské trouby s chlebem z elektrické trouby, jsem chléb z ní vyndal a dal na mřížku vychladnout. Bezmála tří kilogramový voňavý mega bochník byl nádherně vyskočený s krásnou křupavou kůrčičkou a vláčnou střídkou. Nebylo potřeba žádné šachování s vodní parou (uvnitř holandské trouby stačila vlhkost z těsta) a výborná akumulační schopnost holandské trouby se postarala o krásné vyběhnutí bochníku do výšky.

Dále jsem vyzkoušel pomalé dušení na otevřeném ohni. Do holandské trouby jsem dal dva kusy marinovaného vepřového boku bez kůže, trochu podlil a dusil na velmi malém plameni 3 hodiny, až bylo maso měkké, ale nescvrknuté a vevnitř stále hezky růžové. Pak jsem ho potřel směsí citrónové šťávy a medu a dal zapéct do elektrické trouby na dodělání zkaramelizované kůrčičky. Výsledné foto bohužel nemám, protože došla návštěva, bylo třeba rychle porcovat a nakládat na talíře a než jsem se vzpamatoval, nebylo co fotit…

Další recept, který jsem vyzkoušel na otevřeném ohni, byl guláš podle babky Elišky. Musím konstatovat, že na dvojkombinaci restování a následné dušení se holandská trouba obzvlášť hodí. Díky širokému plochému dnu se mi rychle a hezky orestovala jak cibulka a další zelenina, tak následně maso, aniž bych musel restovat každé zvlášť. Stačí jednoduše postupně všechno přidávat do „jednoho hrnce“.

Na poslední test jsem jako ohřev použil brikety z dřevěného uhlí. Jako improvizované ohniště jsem použil starý litinový gril, který se celkem osvědčil. Na spodek jsem přiložil jen jednou a bohatě to stačilo na celý pokrm. A to jsem nejdřív restoval zeleninu a pak na ní pomalu dusil velkou masovou roládu. Asi po dvou hodinách jsem nakladl i na poklop pár žhavých briket a šel spát. Ráno bylo všechno akorát a vydalo to na 18 porcí.

Po provedených praktických zkouškách se už nedivím, že je to v Americe pomalu kultovní nádoba. Materiál (litina) a masivní provedení zabezpečuje výbornou akumulační schopnost a rovnoměrné teplo uvnitř. Neznám univerzálnější nádobu na vaření a to jak do množství pokrmu (které v ní lze připravit), různých způsobů přípravy, tak co do výběru zdrojů tepla. Pomocí mnou testované velikosti lze v postatě kdekoli (stačí suroviny a dříví na oheň, nebo pytlík briket) bez větších problémů nasytit 10 až 20 hladových krků. V dnešní spotřební společnosti je výjimečná i její prakticky neomezená životnost. Lze ji vůbec něco vytknout? Někdy může vadit její vyšší hmotnost a někomu možná nebude po chuti ta trocha péče, kterou pro svou dlouhou životnost potřebuje a nemožnost ji hodit do myčky.

Štítky: ,

DISKUZE

  1. Je noc a mne tečú sliny ako bernardínovi… Už to nepíš…. :lol:

Napsat komentář