Dýně – která je nejlepší a co s ní?

Dýně neboli tykev je pořád v Čechách nedoceněnou zeleninou. Ve většině z nás pořád přežívá představa, že je dobrá tak akorát na kompot (který většina moc nemusí) a na krmení prasátka, slepic, kachen atd. A přitom je to výborná dietetická plodina s dlouhou sezónou. Jednoduše uložená na suchém chladném místě bez problémů a újmy vydrží do pozdního jara. Stačí, když nemá porušenou slupku a má dobře zaschlou stopku. Nebudu vás unavovat kompletním složením. Vzpomenu jen, že má přes 90% vody, málo cukru (cca do 3%) tím pádem málo kalorií, málo sodíku a hodně draslíku (výborné nejen pro vysoký krevný tlak) a obsahuje i další stopové prvky (vápník, hořčík, fosfor, síru…). Z vitamínů obsahuje hodně β-karotenu (provitamin A) a za zmínku stojí i vitaminy skupiny B.

A teď co máme z jaké dýně rádi. Na první místo oblíbenosti (díky praktičnosti a univerzálnosti) bych asi dal máslovou (butternut) dýni (v úvodním obrázku 1. zleva) zvanou někdy i muškátová (tedy nevím, jestli to nejsou náhodou 2 druhy, ale vypadají a chutnají stejně). Je velmi praktická, protože i když je menší, má díky hruškovitému tvaru hodně dužiny – malá dutinka se semínky je jen ve spodní rozšířené části (v úvodním obrázku 2. zleva) a má velmi jemnou slupku, která tepelnou úpravou změkne a tak ji není potřeba loupat. Má výbornou jemně oříškovou chuť a dá se jíst i za syrova. Hodí se prakticky na všechno, co jsme z dýně kdy dělali: omáčka k těstovinám, pečená zeleninová příloha, nadstavovaná bramborová kaše, krémová polévka, dýňové karí s cizrnou, koláč, chléb, atd. Těsně v závěsu je dýně Hokkaido (v úvodním obrázku 3. zleva). Je také menší, což je praktické, protože po načnutí se dá zpracovat celá a nezbude kus, který už zdaleka nemá takovou trvanlivost, jako neporušená dýně. Dužinu má díky větší dutině na semínka tenčí a slupku silnější, takže na některé úpravy je ji už lepší oloupat. Má, ale asi ještě oříškovější až kaštanovou chuť, než máslová dýně a o něco pevnější dužinu, proto se na pečení hodí nejlépe. Použít se dá stejně univerzálně, jako dýně máslová. Jako poslední vzpomenu tykev Goliáš (v úvodním obrázku 4. zleva), kterou si asi nejčastěji všimnete i na českých polích, díky její velikosti a nápadnosti. Její velikost, je (pokud se nemůžete podělit se sousedy, nebo domácími zvířaty) její hendikep. Chuť je ze vzpomenutých dýní nejfádnější a dužina je nejvodnatější. Proto na pečení se hodí o něco méně, ale tam, kde nevadí, že se snadno rozvaří, je skoro stejně dobrá. Je i nejlevnější a na trhu se občas dá koupit i rozřezaná na kusy a zabalená do potravinové fólie. Určitě se dají sehnat i další druhy, které také stojí za ochutnání.

V receptech najdete postup na  dýňové nudle a dýňovou pizzu. Časem, když bude zájem, se objeví i další.

Štítky: , ,

Napsat komentář