Příjezd k rodinnému pivovaru Berounský medvěd je celkem odrazující. Pomalu se rozpadající budovy bývalého cukrovaru nevypadají vábně. Jen díky zvědavosti váhavě jdeme ve směru šipek na dvůr připraveni kdykoli zařadit zpátečku. Na dvoře jsme zahlédli jedinou hezkou budovu a to bylo naštěstí ono. Hlad nás nejdřív nasměroval do pivovarské restaurace. Interiér (viz fotky) je příjemný, hned zapomenete na to nevábné okolí. Jídlo typicky hospodské, ale neurazí, ceny nízké, pivo výtečné. V sobotu na oběd celkem plno včetně celých rodin i s dětmi. Nejlepší jsme si nechali na konec. Napapaní jsme nakoukli vedle do varny pozdravit pana sládka. Pan sládek si s námi hezky popovídal, všechno nám ukázal, pochlubil se unikátní varnou, kde se topí dřevem, kvalitním negranulovaným chmelem, který zásadně používají i důmyslným pomalým několikanásobným stáčením piva při ležení, čímž dosáhne postupné vyčiření svých nefiltrovaných ležáků, podobně jako u vína. Je vidět, že od roku 1998 urazili kus své vlastní nelehké cesty (víc o historii se dočtete například zde), ke klasickému poctivému pivovarnictví mají vřelý vztah a snad to nejtěžší už za sebou. Přejeme hodně spokojených konzumentů a dej bůh štěstí!
