Články obsahující štítek: hand-made

Zašlá sláva klášterních pivovárků se navrací?

Loading...
Loading ...
     

Když jsem obdržel od Sdružení přátel piva (SPP) pozvánku na prohlídku a ochutnávku v Břevnovském klášterním pivovaru Sv. Vojtěcha, zajásal jsem. Už jsem totiž měl tu možnost ochutnat některé jejich vymazlené skvosty v pivovarském klubu a na Festivalu minipivovarů na Pražském hradě. Minipivovarem (objem varny je 20 hl) nás provedl jeden ze spolumajitelů pan Petr Janík. I když minipivovar funguje teprve prvním rokem, má na co navazovat – dokonce na nejstarší známý pivovar v Čechách! Nicméně majitelé se tohoto náročného úkolu zhostili se ctí. Všech šest piv, které jsme dostali ochutnat přímo z ležáckých tanků (od světlé dvanáctky až po Imperial Stout 21%) byli prostě úžasné. Aby toho nebylo dost, předseda SPP Tomáš Erlich nám sdělil, že dnešní program nekončí, protože nás čekají ještě v nedalekém Klášterním pivovaru Strahov, což je minipivovar s restaurací. Zde se o nás postaral spolumajitel pan Marek Kocvera, který nás nejen provedl pivovárkem, dal nám ochutnat už teď výtečný (a zatím neveřejný) speciál, který zraje na letošní Vánoce, ale nás i pohostil v pivovarské restauraci, kde jsme měli možnost ochutnat místní speciály Sv. Norbert tmavý, polotmavý a India Pale Ale, opět všechno vynikající piva. Co říct závěrem? Tyto malé klášterní pivovárky hrají vrcholnou extraligu v pivních speciálech a posouvají hranice českého pivního nebe. Jsem zvědavý, jak dopadnou v letošním Vyhlášení cen pro nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti, udílená Sdružením přátel piva. Vrabce už cvrlikají, že ani jeden neodejde s prázdnou.

Domácí středně široké nudle – tagliatelle – krok za krokem

Stojí vůbec za to se patlat s domácími nudlemi? Zkuste to jednou a budete v tom mít jasno! Díky svému hrubšímu a poréznějšímu povrchu oproti průmyslovým těstovinám daleko lépe vážou omáčku, která je krásně obalí a nehromadí se na dně talíře. Chuť je pak

Balkónová zahrádka

Jaro začalo celkem zhurta. Políbit děvče letos 1. května pod rozkvetlou třešní byl celkem voříšek. V nižších polohách byly totiž beznadějně odkvetlé.

Kdo má zahrádku se skleníčkem už sklízí jarní salátek, ředkvičky, mladou cibulku, atd. My co máme jen parapet, maximálně nějaký ten balkón, či terásku také nemusíme přijít úplně zkrátka. Kdo nezasel před měsícem nebo dvěma má už ale na mále – má poslední šanci – koupit hotové přísady. Postupem času jsme přišli na to, že díky rostlinkám může být balkón nejen hezký, ale i chutný :-P .

Jak udržet damascénský nůž v jeho supr kondici?

Mám damascénský kuchyňský nůž za dobrý, přesto nemalý peníz. Vyvstaly otázky. Za prvé: kam s ním? Za druhé: jak ho udržovat? Za třetí: jak ho brousit? Pokusím se popsat, jak jsem se s odpověďmi, popasoval já.  

Jak se dělá pařený sýr

Minulý rok jsem byl na prvním kurzu výroby sýrů a protože zkušenosti byly dobré, přihlásil jsem se i na pokračování. Tentokrát se kurz uskutečnil v základní škole v obci Hvozd nedaleko Litovle a byl zaměřený na pařené sýry. 

Santoku poprvé v ruce

Minule jsem popsal, jak jsem k těmto skvostným nožům přišel a teď k nožům samotným. Nejenom, že jsou nádherné. Jsou i neuvěřitelně ostré. Oholí chloupky na ruce a vším, co jsem zkoušel, procházejí lehounce, jakoby bez odporu. Je to takový etalon ostrosti, ke kterému se ostatní nože, které mám, po poctivém nabroušení jen přibližují, ale nikdy ho úplně nedosáhnou. 

Kurz výroby sýrů ve Zlobicích

Vyrobit si doma vlastní sýr neni žádná věda, když víte jak na to. A když nevíte jděte na kurz! Jak takový kurz probíhá se dozvíte slovem i obrazem v tomto článku 

Jak jsem k santoku levněji přišel

O noži tří ctností santoku jsem již básnil zde a protože se mi fakt líbil a chtěl jsem vlastnoručně prověřit báchorky o ostrosti a kvalitě japonských nožů, začal jsem ho shánět

Santoku – nůž tří ctností

Nůž je asi nejpoužívanější nástroj v kuchyni. Nůž, který rychle ztrácí ostří, nebo má nevhodnou velikost a tvar pro tu kterou činnost, je jen k vzteku (přesto znám víc těch, kteří skutečně ostrý nůž v kuchyni nemají…). Snadné udržování ostří je neméně důležité. Když je navíc nůž lahodící oku je práce s ním jednoduše požitek.
Chci si doplnit své nože o univerzálnější nůž na jemnější práci. Na to se mi jako optimální jeví Santoku. Tvar nožů Santoku je odvozený od tvarů japonských nožů. Na rozdíl od tradičních japonských kuchyňských nožů, ale nemá ostří broušeno pouze z jedné strany. Slovo „Santoku“ lze volně přeložit jako tři ctnosti, nebo tři účely. Dá se s ním totiž perfektně krájet, kostkovat a sekat zeleninu, ryby a vykoštěné maso. Tenší, velmi ostré a hladké ostří umožňuje krájení   plátkování ovoce i masa tak, aby se zamezilo úniku šťávy. Po vhodné kuchyňské úpravě pak výsledný pokrm má šanci být daleko šťavnatější.
Aby ostří něco vydrželo, musí být z tvrdé a tím pádem křehké oceli. Aby nám nůž nepraskl při prvním nárazu, vkládá se křehký a tvrdý plát mezi dva pláty měkčí, ale houževnatější a pružnější oceli. Když je těch vrstev víc, může navíc vzniknout krásny vzor. A teď se podržte! V Indii na to přišli už před 2500 lety. Dodnes se takto vrstvené oceli říká Damascénská. Více o damascénské oceli se dočtete tady, nebo obšírněji a odborněji tady. Tady zase najdete obrázky jednotlivých tvarů japonských nožů.

Ale dost bylo povídání. Pojdte se pokochat tou nádherou!